Takhle se ten skalpel nedrží!

Tak jsme dneska na biologii pitvali rybu. Přesněji řečeno pstruha obecného. Ne že bych z toho byla nějak zvlášť nadšená, ale úkol je úkol a nakonec mi ani nebylo tak špatně, jak jsem si myslela, že bude. Vzali jsme si pláště a protokoly a zavřeli se do laboratoře, kde nám společnost dělalo osm mrtvých pstruhů. Tedy, společnost…

Začalo to už tím, že jsem naši rybu nemohla správně „propíchnout“ – i Zuzka říkala, že je nějak „podivně měkká“. (I když to asi nebyla úplně chyba té ryby, spíš jsem špatně držela skalpel...) No a nepokračovalo to o moc lépe. Zatímco třeba Marek naprosto precizně vypreparoval všechny orgány včetně stále nafouklého plynového měchýře, mně s Jolčou z něho zbylo jen splasklé „cosi“. Slezina a ledviny se nám rozpadly úplně, žaludek jenom napůl a hrozně dlouho jsme nemohly najít srdce. Nakonec se ale i to ukázalo, pečlivě schované v hrdle ryby – a dokonce úplně v pořádku, s tepenným násadcem na správném místě. (;