(Jako) malé dítě (-:

V zimě jsem jako malé (a větší (-; ) dítě jezdila vždycky jen na bobech nebo lopatě. Ale chtěla jsem sáňky. Protože mají hezčí tradici. Protože když jedete, tak si tolik neomlátíte zadek. Protože se na ně vejde pohodlně víc lidí za sebe. A tak. Jenže jsem je prostě nikdy neměla, museli mi stačit fialové boby, posléze červené se žlutým volantem.
Tak to nějak ve mě asi zůstalo a když se teď dělal pořádek v klubovně, jedněch jsem se zmocnila. Nejsou možná tak úplně moje, protože majitel je známý... Ale minimálně si je nevyzvedl ve stanovené lhůtě, takže jejich nový domov je u mě v pokoji.

Nutno dodat, že cesta byla vtipná, protože i když jsem jela jenom dvě stanice metrem, stihla jsem si dost užít udivených a pobavený pohledů, stejně jako útržkovitě zaslechnutých rozhovorů typu "...no na blátě, ne..." a "...třeba má umělej...". Připadala jsem si trochu jako cvok, ale zase ne tolik. (-:

Takže na nich teď můžu sedět v pokoji (nutno dodat, že tam zas tak často nejsem...) a hlavně se těšit na Silvestra, kam je s sebou vezmu provětrat. (Doufejme, pokud si majitel nevzpomene...)