Lack of time

To si takhle sedíme na ráno v jídelně, pět minut po osmé, protože v pátek není assembly. Snídani už máme v sobě, kecáme.. Říkám si, že je super, že jsem včera stihla dočíst knížku, ze které dneska píšeme test.. A přijde náš zástupce ředitele s tím, že by potřeboval asi tři studenty, kteří pojedou do Kutné hory. Chvíli na něj nechápavě koukáme, ale pak nám dojde, že šest studentů z Bosny, kteří nás přijeli "navšívit", jsou tu poslendí den a chtějí ještě něco vidět. A tak proč ne, v děvět nasedáme do "karkulky" a jedem. Svatá Barbora a Kostnice, jasná volba pro jakékoliv turisty. Až na to, že je hrozná zima a taky není nikde WiFi, abychom si se Zuzkou našli nějakou cashku, je všechno v pohodě, naši "spoluvýletníci" se s námi i občas baví, učí nás houkat, pískat a kroutit prsty do prapodivných tvarů - prostě docela v pohodě den, na to, že jsem ho měla strávit ve škole jako vždycky :D
No, samozřejmě, že cesta zpátky se protáhne, takže zase najedu do režimu "nestíhám" (na který jsem si ale poslední dobou už docela zvykla..) a na kresbu přijdu o půl hodiny později.. I když oni dvě a půl hodiny bohatě stačí k tomu, abych si uvědomila, jak vůbec neumim kreslit a jak může být zátiší z kvádrů a krychlí a válců ubíjející.. (:
No, a zase to jede, nějak často mi zvoní mobil.. Za každý den, o který pošlu později essay na angličtinu, se mi odečítá deset procent.. Do týdne musím napsat článek, do konce listopadu další.. Nejela jsem na víkend, na který jsem hrozně chtěla..
Na jednu stranu si připadám tak nějak užitečně, když mám pořád co dělat. Ale na druhou stranu je to fakt vražedný.. Ještě že aspoň v tý Kutný hoře to bylo v pohodě.. (;