Je rok moc, nebo málo?

Devět let uběhlo od doby, co jsem si jako osmiletá sedala při zkouškách do lavice vedle neznámé blondýnky. Devět let jsem se měla komu svěřit, komu říct cokoliv, komu se vybrečet na rameno a s kým se nahlas smát. Devět let stačil jediný oční kontakt k tomu, abych byla pochopena.

A teď mi řekněte, je rok moc? Je to málo?

Moc na to, aby se mi nestýskalo, i když to zní možná dětinsky. Málo na to, abych zapomněla. Moc na to, že budou jen dopisy, maily, icq a skype. Doufám, že málo na to, aby bylo zapomenuto. Moc na to ztratit tu oporu, která tu vždycky byla... Moc na to neslyšet ten smích a nevést nekonečně rozhovory s neřešitelnými problémy... Moc a moc a moc, i když potom to vlastně bude jen desetina celé té doby - a co je desetina v porovnání z celkem?


Jediné, co zbývá, je věřit - věřit, že čas to všechno nezmění.
Jak řekl E. Hubbard, "Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."


Hledala jsem nějakou naši společnou fotku... A ŽÁDNOU jsem nenašla. Je mi to líto, ale na druhou stranu - možná nezáleží na počtu fotek, ne?