Není louže jako louže

I když to tu poslední dobou tak trochu spí, chtěla jsem napsat pár řádků...

...a taky jsem je napsala.


Ale asi po pěti minutách byly převálcovány nemilosrdným útokem klávesy backspace.
Protože i když to byla všechno pravda, pro většinu čtenářů by to byly "jenom nějaký kecy". A Ta, která by to pochopila, to stejně ví, protože dvou až třístránkové maily toho zkrátka pojmou hodně.
Tak jen dodám, že určité věci se prostě jen tak nemění. A i když to není "jen tak", tak se stejně nemění.
Ta určitá šedomodrá část, co ve mě dost dlouho byla a občas se rozpínala a občas stahovala, se postupně změnila na jasnou oranžovožlutou (i přesto, že cesta vedla přes dost tmavě modrou..). Díky. *