S mlékem už to není kafe

Občas se stává, že vám server dpp.cz najde úplně jiné jízdní řády než ty, které visí na zastávce. Ne vždycky je to úplně příjemné, zvlášť když přijedete ve 22:40 na Nové náměstí v Uhříněvsi, začíná chumelit a autobus vám jede za víc něž půl hodiny. Přemýšlela jsem, co takovou dobu budu dělat, když se vedle mě ozvala nějaká starší paní s prosbou, jestli bych jí nemohla pomoct přečíst jízdní řád. Proč ne, říkám si a zašklebím se, když na čas odjezdu svého autobusu reaguje slovy "To tu mám 29 minut čekat?". "Mně to jede ještě za dýl..." říkám si v duchu a až po chvíli si uvědomím, že na mě ta paní mluví:
"...na kafe?"
"Ehm, co jste říkala?"
"Tady kousek je hospoda, kde snad budou mít ještě otevřeno. Nechtěla byste zajít na kafe?"
Proč ne, říkám si zase, o dost lepší než tady mrznout...
Hospoda má otevřeno, a tak si sedneme, objednáme dvakrát presso a rovnou zaplatíme, abychom mohly v případě potřeby rychle odejít na autobus.
Paní se nejdřív trochu ptá a pak se sama rozpovídá, a tak se pomalu dozvídám, že je jí 63 let, prodělala čtyři infarkty a měla dvakrát rakovinu, má dvě dcery a osmiletého vnuka, který je podle všeho sportovně nadaný (už od tří let hrál fotbal a teď jezdí běžně 50 km na kole denně) a ona je na něj náležitě hrdá. Bydlí sama s kocourem v domku v Kolovratech, ale dřív bydlela ve Vršovicích a teď lituje toho, že se odstěhovala, protože má ráda Staré město a Prahu obecně. Klid na vesnici pro ni prý není to pravé. Je přesvědčená o tom, že káva s mlékem už není káva, ale do hrnku si vždy dolévá vodu, protože "jinak je to kafe moc silné".
Asi po dvaceti minutách se zvedáme a jdeme zpátky na zastávku, kam posléze přijede 268, mířící do Kolovrat. Já čekám ještě pět minut, ale zima mi není, přemýšlím o tom, že to vlastně bylo fajn, popovídat si s úplně cizím člověkem jiné generace, než se kterou se normálně stýkám... Že by přece jen všechno zlé bylo k něčemu dobré? (-: