Zaručeně výhodné

"Slečno, jste z Prahy?" zeptal se mě kluk v kostkované košili.
"Jo, jsem.." odpovídám ledabyle, protože bych ráda stihla metro, které právě přijelo do zastávky.
"A znáte Tesco na Andělu, někde, někde a ještě někde?"
A sakra, na reklamní kecy teď vážně nemám náladu..."Jo, znám..."
"Nebo vy už jste naši prezentaci slyšela?" ptá se kluk asi proto, že se tvářim hrozně otráveně.
"Ne, to ne, ale spěchám..."
"To budou jenom dvě minutky..." a už jede. Že ve Francii se parfém XY prodává v přepočtu za tři tisíce korun, ale oni ho budou mít jen za 1200, což je evidentně hrozně výhodné, bla bla bla. Nastříkal mi ruce něčím, co mi vůbec nevonělo a čekal, že se budu tvářit nadšeně. Naštěstí alespoň ten pánský na mě nezkoušel ("Aby vás přítel z něčeho nepodezíral...").
Pak se na mě vítězoslavně podíval a prohlásil, že mám hrozné štěstí, protože když zodpovim správně soutěžní otázku, můžu mít prévě a jedině teď jeden z nich jenom za dvě stovky... Jaká to byla otázka jsem se nedozvěděla, protože jsem to už nemohla vydržet a s omluvným "Já si ale dneska vážně nechci nic kupovat..." jsem utekla do metra.

Takže nejenže jsem přišla pozdě, ale navíc jsem voněla jak parfumérie. Pak jsem přemýšlěla, jestli jsem měla rovnou říct, že nemám čas a odejít. Jenže to já nedokážu, protože mi to přijde hnusný k lidem, co jsou evidentně na brigádě a jenom si tak vydělávají. Taky bych nechtěla, aby lidi odcházeli nebo dělali, že mě neslyší. No jo, dilema.