Jen malá vzpomínka na neděli

Patnáct lidí, kteří se znají teprve dva měsíce a viděli se většinou jen o jednom víkendu. Patnáct lidí z celé České republiky. Patnáct lidí, kterým došel všem stejný mail s pozvánkou na piknik.
A sešlo se nás víc než polovina, osm, i když někteří s menším zpožděním. (Na sraz v jedenást jsme přišly jen dvě.) Nikomu nevadilo, že jsme museli počkat. Byla to taková chvilka pohody v hektickém týdnu. Schovat se pod strom před mírným deštěm, sednout si na trávu, rozložit po zemi deky, vytáhnout jídlo a dokonce i plynový vařič. Jíst a povídat si, ochutnávat koláče, buchty, banány, sendviče, rajčata, vafle i sušenky a chipsy. Pozorovat cizí psy, jak běhají kolem, jak se snaží probojovat do naše kroužku a posléze je odhánět vším možným. V jednom ze zelených míst uprostřed Prahy, i když Pražáci jsme jenom tři. Ti ostatní přijeli autobusem nebo vlakem jen kvůli těm několika hodinám. A okolo čtvrté jsme ze rozešli - zpátky za svými radostmi, starostmi i povinnostmi.
Tak zase v létě.