Memories

V hodině němčiny, angličtiny, zeměpisu i matiky po mě chtěli, abych se nějakým způsobem vyjádřila k tomu, co jsem dělala o prázdninách (stejně nechápu, co je jim do toho...). No, a i když jsem jako vždycky nebyla téměř vůbec doma, nejintenzivnější vzpomínky mám na posledních 10 dnů v Mentaurově (České Středohoří). 60 různých lidí, které spojuje jedna věc - rovering. A teď už i kurs SP 07 a spousta společných zážitků.

Nemá cenu to tu vypisovat, nejvhodnější by na to stejně byla hodně rychlá obrazová prezentace, plná momentek a útržků myšlenek. Jenom párkrát jsem měla čas vzpomenout si, co je "okolo" a co mě čeká "potom".

A v jedný věci to stejně bylo hrozně zvláštní - všichni jsme byli na jedný lodi, která jako by zakotvila uprostřed oceánu a nikdo už neměl možnost přistoupit a porozumět. A potom, co se vrátila do přístavu, se posádka rozprchla na všechny strany, nabitá dojmy, které nikdo jiný nepochopí.

I tak jsem si ale občas říkala, jestli je to normální (úvahu o normálnosti naleznete v sekci "Nevim je taky odpověď" z 10. dubna 2007) - když jsme se v naprosté tmě škrábali nahoru na Kamýk, na louce u Hradiště hledali židli, vyptávali se průvodkyně v Litoměřicích na vraždy a sebevraždy nebo pořádali ve čtyři ráno ohromnou slámovou bitvu... Přemýšlela jsem, co asi dělají ti "ostatní" a že jsem z jistýho pohledu vlastně magor. A nebo taky oni - to záleží, jak se na to koukáte.

Copak k tomu, aby byla skvělá zábava, je nutně zapotřebí alkohol, televize, počítač nebo hodně hlasitá hudba? (Mám pocit, že o tom jsou někteří mí vrstevníci naprosto přesvědčeni) Já bych řekla, že to jde docela dobře i bez toho - ale to je asi taky věc názoru.