Keď ju miluješ...

Tak jsem se vrátila od našich východních sousedů - ze Slovenska. A kromě toho, že mi všichni (překvapivě) rozumí, jsem přišla i na pár dalších zajímavých věcí.

Tak zaprvé - bez nás, Čechů, by Slováci byli dost v kopru. Jejich vlastní kultura je tou naší hodně ovlivněna a poznamenána - v trafice je téměř polovina všech časopisů v češtině, dováží naše výrobky a potraviny, kolem silnic běžně září české bilboardy a i v jejich rádiích se čeština pomalu objevuje víc než v těch našich.

Byli by na tom prostě o dost hůř - když se rozhlédnete po kempu, většina aut má na sobě českou MPZ, pokud to teda zrovna nejsou poláci nebo maďaři. Těch ale není zdaleka tolik - pro čechy je totiž Slovensko ideálním místem na dovolenou - jazykových bariér se bát nemusí, mají tu podobné ceny i zvyky a navíc jsou blízko. Narozdíl od nás ale nabízejí i hotský terén - ať už jsou to Tatry nebo třeba Malá Fatra.

Takže jsem si užila něco z červené hřebenovky (sedlo, vrchol, sedlo, vrchol), prošla Tiesňavy (vodopády, lávky a žebříky), prohlídla útvary v Suľovských skalách, navštívila Lietavu, ale taky Trenčín a jeho koupaliště. I pohyb v dobře zmapované slovenské krajině s sebou ale nese nějaká ta překvapení - časové údaje na poměrně krátkém úseku cesty mohou být na mapě klidně o polovinu menší (kratší) než na rozcestníku. Nebo naopak - ale to je ta příjemnější varianta.

Nahoře na Malém Rozsutci jsme se zaraženě rozhlíželi, kudy že to ta zelená turistická značka vede dál. "Myslíte tánhle tu šipku dolů ze srázu?" "To je asi ono, v průvdci psali, že to vede suťovým žlabem. Ale nebojte, prý tam jsou místy řetězy...", zdáli se i jiní češi být poněkud zaskočení. Ale i průvodci nemají občas pravdu - V Trenčanských Teplicích jsme marně hledaly koupaliště Zelená Žába, které je - jak nám později prozradili vlídní domorodci - už pět let zavřené.

Hrad v Trenčíně se vypíná nad městem a působí tak trochu jako papírová vystřihovánka, kterou někdo nepříliš vkusně slepil ze dvou různých dílů - starého a novějšího. Po půl šesté večer se o tom ale už zblízka přesvědčit nemůžete, takže vám nezbývá než věřit, že je to přece jen víc než pouhá kulisa.

Za dobu svého pobytu jsem nicméně nabyla dojmu, že naši slovenští sousedé jsou přese všechno mírně matláci. V Žilině najdete například ukazatel na Terchovou pouze v jednom směru - z druhé strany je to jen Bratislava nebo Čadca, a to klidně stejné názvy doprava i doleva, popř. rovně. Pruhy na silnicích vás často nutí k myšlenkám, že jedete v protisměru, i když nejedete - nebo naopak (a to je ta horší možnost). Když už vám k silnici dají šipku na kemp, u dalších křižovatek není ani náhodou a pokud pojedete v dobré víře rovně, stanování se jen tak nedočkáte. Možná je to všechno jen způsob, jak přimět turisty, aby si koupili minimálně pět různých map stejného místa - ale ani to vám vždy nezaručí 100% úspěšnost (my jich měly dost...).

Abych nebyla tolik kritická: Halušky jsou pro mě stále (z jistých důvodů) přijatelnější než knedlo-vepřo-zelo a téměř v každé hospodě nebo kempu vám kromě Šariše nabídnou i Kofolu - a to se cení.

... nie je čo riešiť.