A je to tu zase: další léto - to znamená, že další díl Harryho Pottera míří na plátna po celém světě. Tisíce dětí a dospělých se hrnou do kin, kupují pop-corny a plni očekávání se usazují. Někteří tuší, co je a filmové hrdiny čeká, jiní nečetli knižní předlohu, a tak o tom nemají ani ponětí.
Školka na výletě?
Zdá se, že série filmů mění režiséra podobně rychle, jako žáci Bradavic svého učitele Obrany proti černé magii- Režisér David Yates, který se kouzelnického světa ujmul po Miku Newellovi, se na to dívá po svém.
Jeden z rozdílů, je, řekla bych, v tom, že film není svým pojetím už tolik "pohádka". Atmosféra je plná křivdy a nespravedlnosti, která je v kouzelnické škole nastolena, s herci cloumají emoce, i jejich dialogy jsou oduševbělejší a tak trochu "vyspělejší". Lord Voldemord se vrátil, a tak to podle toho musí vypadat!
Harry už není vyobrazen tolik jako "real hero", tedy hrdina téměř bez chybičky. Dokonce sám několikrát přizná, že mu v nebezpečí pokaždé někdo pomohl něbo měl zkrátka štěstí (a pořádné). I to by se dalo považovat za další krok směrem od motivů pohádek.
Bohužel je ale představen jako hlavní postava se vším všudy - ostatní téměř nemají možnost se prosadit. I Ron s Hermionou, ačkoliv jsou mu téměř pořád po boku, zůstávají jaksi v jeho stínu.
Asi nejimpozantnější (Drápa, Hagridova nejvlastnho bratra, z jistých důvodů nepočítám) ze všech "nováčků na scéně", Dolores Umridge, se ovšem vyvedla skvěle. Ne, že bych si ji podle knížky představovala až takhle růžovou, ale účel ohle pojetí splnilo dokonale. Její šálek čaje a spokojený úsměv při pohledu na trpící studenty je zkrátka nenahraditelný.
Luna Lovergood, podivínská dcerka zpochybňovaného novináře, mi na druhou stranu přišla roztomile naivní a lovely, tedy mnohem míň outsiderská, než ji popsala J.K. Rowling.
Ostatní nové tváře (Bellatrix, Nymphadora, Kingsley...) snad ani nemá cenu popisovat - můžeme jen doufat, že jim v příštím díle, který by měl prý také vzniknout pod rukou D. Yatese, bude věnováno více pozornosti.
Po shlédnutí filmu, natočeného podle knížky, se asi nikdy neubráníme vzájemnému srovnávání. Takže? Vím, že je téžké nacpat mnoho set stránek do dvou až tří hodin, stejně se ale nemůžu ubránit pocitu, že chybělo pár důležitých momentů. Siriusova "smrt", na papíře docela obsáhle popisovaná, se ve filmu změnila jen v jakési "vyšumění" jeho duše (?) do záhadného oblouku. Oproti tomu mi rozjezd přišel zbytečně zdlouhavý (kolik by se toho za těch pár minut dalo stihnout jiného...)
Joel Osment kdysi řekl: "Miluji Harryho Pottera, ale některé knihy by se prostě neměly zfilmovat". Tak tady to máte.
Pokud bych měla ještě něco vytknout, tak fakt, který mě zaskočil hned téměř na začátku, totiž útok mozkomorů. Nejen, že neměli, pro ně tak typické, kápě přes hlavu, navíc si dovolili své oběti fyzicky napadnout, což jejich charakteru vůbec neodpovídá.
Stejně tak si nemůžu odpustit poznámku, že Daniel Radcliffe a Rupert Grint ostříháním svých vlasů nic nezlepšili, naopak. Je to asi jenom můj osobní názor, ale nechápu, co na Harrym Cho takhle vidí...
Aby to nebyla jen kritika: líbilo se mi jakési "začlenění" kouzelnického světa do světa mudlů, tedy zasazení části děje do Londýna. Díky tomu působí magie jako něco přirozeného a normálního.
A chtěla bych pochválit řešení interiérů s mnoha zajímavými detaily, zvlášť uvnitř Ministerstva kouzel to vypadalo reálně a zároveň záhadně, zkrátka tak, jak to na takovém místě vypadat má. A nezapomeňme ani na kabinet paní profesorky Umbridge.
Z kina jsem sice odcházela o něco míň nadšená, než z předchozích 4 dílů, ale když se na to kouknu s odstupem, řekla bych, že režisér i herci dělali, co byo v jejich silách, a že se jim to docela povedlo. Možná jsem jen z té pravé Pottermánie už vyrostla...
P.S.: Původně jsem chtěla jít do IMAXU, abych si závěrečnou bitvu mohla užít 3D, ale fakt, že hrají pouze s dabingem, mě naprosto odradil...






1 komentář:
Ano, v těch hábitech to bylo lepší...
Okomentovat