Ta raz, ta dva, TATRY

Nezmokli jsme, už jsme tu...

Zpátky s třídního výletu, a ... prostě super! ^_^ Ne vážně, počasí nám přálo (tzn. pršelo snad jenom večer a přes den svítilo sluníčko a byl parádní rozhled), nikdo si nic neproved a řekla bych, že byla v pohodě nálada. Kofola, halušky... A Slováci jsou vcelku milí lidi ^_-

Tak abych to nějak popsala (ale krátce):

Ve čtvrtek úplně nehorázně brzo ráno vstávání, MHD do Prahy, a EC do Popradu. A Ještě kousek busem a vlakem a.. jsme v kempu ^_^ (Cesta v pohodě, když opomenu pár přilétivších jablek a baget oknem (viď, Vojto...), Markovu vybouchlou Pepsi a podobné...) Postavit stany a odpočívat (jako kdyby na to v tom vlaku nebyl čas...). Prý v Bratislavě byla hrozná vichřice - no, a už je to tady ^_^ Kap kap kap a panika!!! Rychle dovypnout stany, zalízt a warten... Usnuli jsme ještě při bouřce...

A ráno svítí sluníčko, přepočítat Tatry (^_^), rychlá snídaně (pro někoho až v Lomnici) a jede nám vlak. Na nádraží do směnárny, supermarketu (Ledová káva, jak jinak) a vyrážíme! ^_^ Po zelený nahoru, ale zatím ne moc. Postupně víc a nakonec nejvíc, až přišly na řadu mariánovy energetické bonbóny do hor. ^_- Jo, ještě jsme se mezitím tak trochu ztratili, prostě jsme místo po zelený šli najednou po modrý, tak otočit a najít tu správnou farbu, načež se ukázalo, že přes tu modrou by to šlo taky... Stane se. ^_^ Nahoru a nahoru.. a hurá, Skalnaté pleso už je tu. Teda spíš my tam... Následovaly asi dvě (možná víc) hodiny v bufetu a okolo, dál jdeme po Magistrále a k Vodopádům, kde ty odvážnější vlezli do vody (Fotky budou ^_-). A potom dolů, dolů, společná fotka, dolů a pomalu zpátky do kempu. A od půl sedmý máme zamluvený dva kurty na beach. Družstva rozlosovaná (no dobře, hráli sme po třech...) a jdeme na to. Pomalé reakce, špatná pohyblivost, to je ten písek, ale zase měkký (a vtipný) pády. A večer zase přší, to by ani jinak nešlo, ne?

Kap Kap Kap. Hm, na Slavkovský štít to nevypadá, tak jedem do Lomnice (Ledová káva ^_^) a potom do Štrbského plesa. No, jezero. Pro velký úspěch pokračujeme na Popradské pleso a po důkladné pauze (kofola) nahoru na Ostrvu (prý hodina, ha ha), vyfotit, no ale je to jenom 1984 m.n.m., to neni fér!! No, ale magistrála vede ještě trochu do kopce, takže to ty 2000 určitě byly. No ale pořád dál a dál, vcelku po vrstevnici (takže nahoru a dolu) a potkali jsme i sníh (nekecám). A je tu (konečně) Batizovské pleso (to už je poslední...) a jdeme dolů. No nadšení je jenom chvilkový, cesta hrozná, ale pořád je to zábava (aspoň trochu). Trocha konverzace o Fair-trade na závěr a z Vyšných Hágů bysme měli jet vlakem. No, paní průvodčí nebyla moc milá, my jsme si nekoupili lístky už ve stanici, ale chtěli jsme až ve vlaku, takže další zastávku zase vystupujem. Do dalšího vlaku zbývá hodina, a lístky se prý dají koupit na recepci léčebny plicních chorob (říkala paní v hospodě) , tak jdeme. Dají, ale kdo ví, jestli do Tatranský Lomnice potřebujem jeden nebo dva. Paní na recepci ne, kašlající důchodce si je jistej, že dva, no... Tak kupujem pro každýho jeden, že se uvidí. A taky tam mají jiný jízdní řád než je na zastávce - trocha běhu neuškodí ^__^ Jo, stačí jeden, v Lomnici si dojdem všichni na večeři (bez halušek přece nemůžeme jet domů) a poslednim vlakem, co nám jede (21:48), se odebeřeme do kempu. Večerka je dneska v jednu, takže se stíhá kofola (popř. kafe, někdo pivo...) a zábava se rozdělí. Někdo zůstal v baru, my si povídali ve stanu (pár her, tomův "Zelený skřítek") a schlafen.

Nedělní ráno, takže zabalit, nasnídat a honem na vlak, čeká nás cesta, cesta a cesta. A mezitím ještě Billa v Popradu. A jestli je ta cesta nudná, to záleží... na okolnostech. 9_9 Tečka.

Omlouvám se, že je toho tolik, ale stejně tam minimálně ještě polovinu věcí nemám. A třeba se tu časem objeví i pár fotek. ^_-

Jinak... DÍKY!